Zákony týkající se LT

Zákon o ochraně veřejného zdraví je pro nás jeden z nejdůležitějších, protože pro pořádání táborů je nejbližší právní předpis, podle kterého jsme nuceni postupovat.

Definuje, co je to zotavovací akce a jaké má základní náležitosti po organizační, hygienické, stravovací a ubytovací stránce.

Ustanovení, která se nás přímo dotýkají:

• § 8 – definuje co je zotavovací akce, stanovuje základní povinnosti pořádající osoby, požadavky na prostory a ukládá povinnost hlásit tyto akce měsíc dopředu na hygienické stanice a náležitosti tohoto hlášení (zotavovací akcí je organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů);
• § 9 – definuje podmínky účasti dětí na zotavovacích akcí /táborech/ (lékařské posudky, bezinfekčnost);
• § 10 – stanovuje podmínky účasti pro vedoucí a další osoby, které akci zabezpečují (lékařský posudek, osoby činné při stravování musí mít příslušné znalosti);
• § 11 – určuje podmínky pořadatele pro pořádání zotavovací akce (zajištění zdravotní péče a hygienických podmínek zdravotníky, vybavení lékárničky, povinná dokumentace, informování zákonných osob, povinnost proškolit vedoucí a instruktory);
• § 12 – stanovuje, že i když nenaplňujete rámec zotavovací akce podle § 8 a tudíž není potřeba ji hlásit na hygienu, tak musíte zajistit hygienicky nezávadný stav zařízení, zásobování akce pitnou vodou a účast zdravotníka. Když na akci vaříte, tak daná osoba musí mít příslušné vědomosti;
• § 19 – nařizuje všem osobám, které se podílejí na zpracování potravin (neboli přípravě „stravy“), což se považuje za činnosti epidemiologicky závažné, aby měly znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví (tento paragraf se především vztahuje na kuchaře nebo vedoucí, kteří aktivně připravují jídlo na táborech; rozsah znalostí stanovuje především vyhláška 137/2004 Sb – tzv. hygienické minimum; přezkoušení může na místě provést kontrola z hygieny).

Důležité je znát i prováděcí vyhlášky: 106/2001 Sb. a 137/2004 Sb., které doplňují povinnosti pro pořadatele.

Zákon o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)

Vodní zákon se nás bude především dotýkat, pokud využíváte nebo „manipulujete“ s povrchovými nebo podzemními vodami, zasahujete do vodních koryt a staveb a pokud vytváříte a vypouštíte odpadní vody (např. z kuchyně).

Vodoprávní úřad je orgánem státní moci, který vykonává hlavní kontrolní funkci dle tohoto zákona a ke kterému je potřeba případně směřovat žádosti o povolení s využíváním vod.

Ustanovení, která se nás mohou nejčastěji dotýkat:

• Je potřeba manipulovat s vodami vždy tak, aby nedošlo k jejich znečištění.
• Bez povolení můžete čerpat povrchovou vodu jen bez použití technického zařízení (§6).
• Povolení je potřeba k odběru podzemních vod. U povrchových při použití technického zařízení (§8).
• Povolení je třeba pokud vypouštíte znečištěné vody do povrchových nebo podzemních vod (§8), pokud se na vás nevztahuje následující výjimka:
  • k vypouštění odpadních vod vznikajících při přípravě jídel, osobní hygieně nebo jako produkt lidského metabolismu při provozu tábora, který je zotavovací akcí nebo jinou podobnou akcí pro děti podle jiného právního předpisu, pokud

1. 1. 1. počet účastníků ve věku do 15 let nepřesahuje 60,
      2. ubytování účastníků je zajištěno výhradně ve stanech a
      3. jsou provedena opatření k zamezení ohrožení jakosti povrchových a podzemních vod.

• Potencionálně problémová by mohla být bez povolení chápána činnost, pokud výrazně zasahujete do koryt potoků a řek a například z nich „těžíte“ písek, štěrk, valouny a bahno (§14), nebo na nich provádíte „stavby“(§17).

Lesní zákon se nás bude týkat, pokud váš tábor sousedí s lesem nebo les využíváte k hrám. Každopádně důležité je zjistit si kdo je vlastníkem okolních lesů (pozemků). S těmito majiteli bude potřeba případně i jednat.

Pravidla užívání lesů stanovuje hlava třetí. Týká se jak soukromých osob, tak organizovaných skupin.

• § 19 – Stanovuje obecné právo pohybovat se v lese na vlastní nebezpečí, sbírat lesní plody a na zemi spadlé klestí. Zároveň ukládá povinnosti, jak se v lese chovat a zakazuje jeho poškozování. Dále stanovuje v jakých případech může státní správa zakázat vstup do lesa;

• § 20 – (pro nás důležitý) Vyjmenovává taxativně zákazy některých činností v lese!

a) rušit klid a ticho,

b) provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty,

c) vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin,

d) těžit stromy a keře nebo je poškozovat,

e) sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet,

f) sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les,

g) jezdit a stát s motorovými vozidly,

h) vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu,

i) vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví,

j) mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních,

k) kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa,

l) odhazovat hořící nebo doutnající předměty,

m) narušovat vodní režim a hrabat stelivo,

n) pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty,

o) znečišťovat les odpady a odpadky.

• Pozor, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně je zakázáno také do vzdálenosti 50 m od okraje lesa!
• § 20 odstavec (4) – nám však zároveň dává možnost některé zákazy „nedodržovat“ a to díky tomu, že si u majitele vyjednáme výjimku. (Vlastník lesa může povolit výjimku ze zákazů uvedených v písm. a) až k). Pokud by touto výjimkou byla porušena práva jiných vlastníků lesů, rozhodne na návrh vlastníka lesa orgán státní správy lesů.)
• § 39 určuje, že na dohlížení dodržování zákazů je stanovena Lesní stráž, která může požadovat předložení osobních dokladů a smlouvy o udělení výjimky. Je také oprávněna udělit pokutu.
• § 53 a § 54 – stanovuje maximální výši pokut za porušení zákazů činností v lese. U fyzických osob je to 5 000 nebo 15 000 Kč; u právnických osob je to 100 000 nebo 1 000 000 Kč.

Zákon o kontrole se nás může na táborech dotknout nepřímo. Stanovuje obecné postupy, povinnosti a práva kontrolujícího – představitelů orgánů státní správy a samosprávných orgánů vůči kontrolovaným, což může být i náš tábor.

Základní pravidlo ale je, že ke kontrole musí být zákonný důvod založený na základě obecně platných předpisů, které se v dané situaci vztahují na kontrolovaný subjekt.

• § 2 Stanovuje základní účel kontrol, a to je zjištění, jestli kontrolovaný dodržuje své povinnosti, které mu ukládají zákony a další předpisy;
• § 4 stanovuje náležitosti, čím se prokazuje kontrolní orgán (písemné pověření nebo průkaz);
• § 5 – § 9 určují samotnou proceduru kontroly a práva i povinnosti kontrolujícího (např. že kontrolující má právo vstupovat do všech prostor, které se týkají kontroly, požadovat prokázání totožnosti, odebírat vzorky, požadovat předložení dokumentů a informací, pořizovat obrazové a zvukové záznamy atd.);
• § 10 určuje práva a povinnosti kontrolovaného (např. namítat podjatost kontrolujícího, seznámit se s obsahem protokolu o kontrole a podávat námitky proti kontrolnímu zjištění; na druhou stranu jsme povinni vytvořit podmínky pro provedení kontroly a poskytovat součinnost);
• § 12 – § 14 stanovují náležitosti protokolu o kontrole, který vyhotovuje kontrolující, možnost podat námitky proti kontrolnímu zjištění a náležitosti těchto námitek (protokol se musí vyhotovit nejpozději do 30 dnů od ukončení kontroly, odůvodněnou námitku lze podat do 15 dnů od doručení protokolu).

Při kontrole je vždy potřeba zachovat chladnou hlavu a nepropadat panice. Jak postupovat a kdo nejčastěji má právo nás kontrolovat najdete na stránce zde.

Zákon o silničním provozu se na nás vztahuje, pokud se pohybujeme na pozemních komunikacích. Stanovuje pravidla silničního provozu.

Předpokládáme, že všichni řidiči, kteří využívají vozidla na táborech, mají řidičské průkazy a tudíž tyto pravidla znají. Těm se zde věnovat nebudeme. Jen připomínáme, že pokud uplatňujete následně cestovní náhrady musíte se také řídit naší Směrnicí pro proplácení příspěvků na úhradu cestovních výdajů.

Paragrafy, které zde uvádíme se na nás vztahují, pokud půjdete s dětmi na výlet mimo tábor.

Chůze (§ 53 až § 55)

• § 53 (1) Chodec musí užívat především chodníku nebo stezky pro chodce.
• § 53 (3) Kde není chodník nebo je-li neschůdný, chodí se po levé krajnici, a kde není krajnice nebo je-li neschůdná, chodí se co nejblíže při levém okraji vozovky. Chodci smějí jít po krajnici nebo při okraji vozovky nejvýše dva vedle sebe. Při snížené viditelnosti, zvýšeném provozu na pozemních komunikacích nebo v nebezpečných a nepřehledných úsecích smějí jít chodci pouze za sebou.
• § 53 (9) Pohybuje-li se chodec mimo obec za snížené viditelnosti po krajnici nebo po okraji vozovky v místě, které není osvětleno veřejným osvětlením, je povinen mít na sobě prvky z retroreflexního materiálu umístěné tak, aby byly viditelné pro ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.
• § 54 (1) Je-li blíže než 50 m křižovatka s řízeným provozem, přechod pro chodce, místo pro přecházení vozovky, nadchod nebo podchod vyznačený dopravní značkou „Přechod pro chodce“, „Podchod nebo nadchod“, musí chodec přecházet jen na těchto místech. Na přechodu pro chodce se chodí vpravo.
• § 54 (2) Mimo přechod pro chodce je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose. Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zdali může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.

Útvar chodců

• § 56 (1) Pro organizovaný útvar chodců, například příslušníků ozbrojených sil, školní mládeže nebo průvod, platí přiměřeně povinnosti řidiče… (např. Na pozemní komunikaci se „jezdí“ vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak.)
• § 56 (2) Za snížené viditelnosti musí být organizovaný útvar chodců označen vpředu po obou stranách neoslňujícím bílým světlem a vzadu po obou stranách neoslňujícím červeným světlem. Označení světly může být nahrazeno oděvními doplňky s označením z retroreflexního materiálu.
• § 56 (4) Za dodržování povinností podle odstavců 1 až 3 odpovídá vedoucí útvaru, jímž může být jen osoba starší 15 let, která je k tomu dostatečně způsobilá.
• § 56 (7) Vedoucí organizovaného útvaru školní mládeže nebo organizované skupiny dětí, které dosud nepodléhají povinné školní docházce, je oprávněn při přecházení vozovky zastavovat vozidla.

Jízda na jízdním kole (§ 57 a § 58)

Uvádíme jen zlomek pravidel. Pokud pořádáte cyklovýlety nebo cyklotábory, je potřeba si problematiku více nastudovat.

• § 57 (1) Je-li zřízen jízdní pruh pro cyklisty, vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty, stezka pro cyklisty nebo je-li na křižovatce s řízeným provozem zřízen pruh pro cyklisty a vymezený prostor pro cyklisty, je cyklista povinen jich užít v daném místě a směru, ledaže by tím mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních komunikacích.
• § 57 (2) Na pozemní komunikaci se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.
• § 57 (3) Cyklisté smějí jet jen jednotlivě za sebou.
• § 58 (1) Osoba mladší 18 let jedoucí nebo přepravovaná na jízdním kole je povinna použít ochrannou přílbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě.
• § 58 (2) Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci jet na jízdním kole jen pod dohledem osoby starší 15 let; to neplatí pro jízdu na chodníku, cyklistické stezce a v obytné, pěší a sdílené zóně.